ARCHITEKTURA a INTERIÉR

Dlouhé roky jsem se o architekturu jako o obor téměř nezajímal. Jenže pak jsem vzal do ruky foťák a najednou to tam bylo! Budovy, které mi byly desítky let fuk, se přes hledáček zdály zajímavější a tajemnější. Ulice, které jsem znal nazpaměť, se přede mnou ukázaly v úplně jiném světle, a často i doslova, když slunce ne a ne zapadnout.

Pokud svým městem jen profrčíte v autě, tramvaji nebo na kole, a nikdy se nezastavíte, abyste si ho prohlédli jinak než skrz šmouhy na okýnku, přicházíte o celý paralelní vesmír. Lidé si často neuvědomují, jak fascinující může být i obyčejný panelák – stačí ho vidět pod správným úhlem, ve správném světle … nebo ve správnou denní dobu.

Moje první setkání s focením architektury? Zámek v Novém Městě nad Metují. Byl jsem náctiletý kluk a fascinovaně jsem se díval, jak ta stavba dokonale zapadá do okolí. Fotil jsem výbornou německou zrcadlovkou EXA od soudruhů z NDR, ale ta se na rozdíl od plastových lžiček z Pelíšků fakt povedla. Svěřil mi jí děda a fotil jsem na barevné diapozitivy, které byly tehdy docela trendy.

Druhé kolo přišlo o dost let později – v Egyptě kolem roku 1994. S první ženou jsme tam vyrazili na relativně dobrodružnou výpravu za starověkými chrámy. Já tehdy propadl videokameře (protože 90. léta přesně o tom byla), ale přesto jsem neodolal a fotky těch úžasných polorozpadlých chrámů jsem si černobíle cvaknul stejnou EXOU, jako kdysi v Novém Městě.

S digitálem to byl za se posun někam dál, a další zlom přinesla postupem času i lepší technika. Jak jsem začal fotit digitální zrcadlovkou, objevil jsem i kouzlo širokého skla.  Najednou jsem viděl věci jinak! Budovy, mosty, interiéry – všechno dostalo nový rozměr. A co víc, začal jsem se o ně zajímat i jinak než jen jako o kulisy pro dobré fotky. Když se začnete zajímat o příběhy za stavbami, najednou zjišťujete že vás baví i ta historie a jakmile vám to začne dávat tenhle smysl, je vyhráno. Začnete se dívat na věci kolem sebe prostě jinýma očima tak, jak jsem to již popsal už na začátku 😊

Pak už se jen snažíte, aby vaše zobrazení míst, která před vámi fotila kupa dalších, byl něčím jiný, výjimečný … a o tom fotografie prostě je. Moje motto je - zobrazovat běžné věci jinak. Co přesně to znamená asi neumím úplně vysvětlit, ale možná to svedou ty fotky samotné … 😉

A pak tu máme interiéry, což je toho všeho další level. Řešíte tam světla, okna, stíny, odlesky a spoustu dalších věcí, které by vás někdy ani nenapadly. Ale když se to povede, je to nádhera.

Takže pokud se vám zdá, že architektura je nuda opředená dějepisem, zkuste ji vidět jinýma, trochu zvídavýma očima. Možná vás překvapí, čím vším vám pomyslný rozhovor s touhle urozenou dámou může obohatit pohled na tenhle svět. 😉