NA KAMENI KÁMEN
Publikován od Jan Procházka v Foto · Neděle 23 Úno 2025 · 2:30
Adršpach je místo, kam se rád vracím už spoustu let. Jako kluci jsme do skal kolem Teplic nad Metují jezdili trampovat a samozřejmě nejen tam, ale i na další krásná místa, jako jsou například Klokočky – skály u Turnova. Možná i proto mi skalní města všeobecně tak nějak přirostla více k srdci už tehdy.
Naposledy před touto návštěvou jsem v Adršpachu byl v létě roku 2016. Už tehdy se nám ten prostor zdál plný turistů, což nakonec vedlo k omezení návštěvnosti formou denního limitu návštěvníků, kteří se do areálu mohou dostat, a je to fakt dobře.
Letos 19. února 2025, jsem však do Adršpachu poprvé vyrazil v zimě, a vlastně až cestou z dopoledního setkání Business Friends v České Skalici jsem zjistil, že jsou skály otevřeny celoročně.
Ten nápad byl geniální! Parkoviště nebylo sice úplně prázdné, ale zaplněné tak z 1/6 celkové kapacity, což bylo na místě to první, co mě hodně potěšilo 😉. Zažít ve skalách tu intimitu bez davů turistů je něco, co se musí zažít. Modrá obloha, poprašek sněhu na skalách, stromy a vy …
Tentokrát jsem vyměnil to krásné lesní ticho s pofukováním větru a vzdáleným křikem ptáků za hudbu japonské jazzové klavíristky Keiko Matsui, která mi za pár měsíců, co jsem jí na Spotify objevil, dělá milou společnost kde to jen jde.
Celé to pak dostalo úplně jiný rozměr, a to místo společně s absencí lidí a hudbou se změnilo na jakýsi 3D film v 5D kině, řečeno moderními prostředky … zkrátka mě to na více než 3 hodiny přeneslo do jiného světa. A o tom, ... to vždycky je 😉.
Focení ve skalách bylo víc náhodné, než promyšlené nebo systematické. Přišel jsem si to místo užít a součástí toho bylo i focení, ne naopak. Kdyby to ale bylo obráceně, potřeboval bych na to jednou tolik času, ještě méně lidí, stativ, který jsem s sebou tentokrát neměl, a ještě širší sklo, než to co mám k dispozici. Pak by fotografie Velkého vodopádu a míst s velkou světelnou dynamikou byly mnohem popisnější a dokázaly by více zachytit celkovou atmosféru toho místa, … ale i na to jednou dojde 😉.
U podobných míst, jako jsou skalní města nebo třeba egyptské pyramidy, není úplně lehké předat fotografií někomu dalšímu ten pocit prostoru, který máte na místě s obrovskými celky vy, kdy vnímáte daleko větší úhel záběru a poměr velikostí v prostoru, než se dá přenést pomocí snímku. Dá se tomu hodně pomoci různými průhledy, kde jsou patrné rozdíly mezi blízkými a vzdálenými objekty, použitím co nejširšího skla (já používal skla s ohniskem 20, nebo 24 mm), nebo skládáním více snímků do jednoho celku.
Zatím nejsou žádné recenze.