NA BASKETU S BEKSOU
Publikován od Jan Procházka v Reportáž · Neděle 12 Led 2025 · 4:15
Fotit sport bylo pro mne vždy hodně zajímavé, a čím starší jsem, tím zajímavější výzvou to pro mě je! Sport je disciplína, kdy zachycujete divné, rychle se pohybující lidi a jejich náčiní tak, aby bylo přesně vidět vše, co se v daném okamžiku děje. To znamená, že výsledek musí obsahovat ostrou tvář sportovce, a to ideálně v záběru s předmětem, se kterým ten sport vykonává. Pokud jde o míčové hry, jsou to fotbalový balon, tenisový míček, badmintonový košík, basketbalový balon, puk v případě hokejistů, kolo v případě cyklisty, golfová hůl golfisty a míček při odpalu.
Úplně moc sportů jsem ve větší míře nefotil, ale mám slušné zkušenosti s badmintonem, golfem, plážovým volejbalem nebo tenisem. No a teď došlo i na basketbal, který jsem měl možnost z pozice fotografa, pohybujícího se volně kolem hřiště, fotit úplně poprvé. Chopil jsem se toho z mého pohledu, který se asi nejvíc blíží přístupu reportéra dokumentaristy, což česky znamená, že mi nejde jen o ty sportovní momenty u koše, ale o všechno, co se kolem hřiště děje. Důležité je být na místě s dostatečnou rezervou, aby bylo možné navnímat všechno důležité, obejít si hřiště a omrknout možnosti výhledů na klíčová místa, a tak nějak vypozorovat vše, co je zajímavé a důležité pro tu danou chvíli, ještě než všechno začne. Něco víte předem, něco vám před zápasem docvakne během obhlídky a něco vám někdy prostě nedocvakne vůbec, nebo až doma, když mezi fotkami marně hledáte tu, kterou jste doufali že uděláte a ona tam ta „bestie“ vůbec není 😉.
Tentokrát jsem tedy zjistil že na druhé straně od míst pro fotografy sedí speciální hosté, lidé s různými typy postižení, kterým Beksa pomáhá, že se na místě pohybují minimálně další 4 fotografové, kteří jsou tu evidentně doma a všichni se mezi sebou znají, nahlédl jsem pod pokličku České Televizi, natáčející reportáž zápasu, omrknul jsem zázemí časomíry a dalších s tím spojených věcí, jejichž skutečná funkce mi je víceméně neznámá, ale vizuálně jsou pro mne zajímavé (basketbalisté mi doufám tu neznalost odpustí, že Pavle a Martine …😉 ? ). No a také jsem si udělal pár snímků diváků v hledišti, kteří mi přišli něčím výrazní. Mezi tím už na hřiště naběhly oba týmy a začaly se postupně rozcvičovat, a také tohle je pro mě hodně důležitou součástí toho všeho.
Utkání, které následovalo po HRAJEME SPOLU ZA PARDUBICE, bylo výjimečné v tom, že ho slavnostně zahajoval Matěj Ruppert, který si tu před tím zazpíval s Pardubickou Filharmonií, a bylo to fakt skvělé! No, a to byla poslední část té předehry, po které už bezprostředně následoval samotný zápas Beksy se Sršni Photomate Písek, které nakonec Beksa vyhrála o 7 bodů 69/62.
V basketu je za mě ideální fotkou jakákoli akční scéna, kde je vidět to neskutečné úsilí hráčů získat míč, který by při těch záběrech měl být klíčovým prvkem, hráči nejlépe ve výskoku, při driblingu, nebo při vzájemné snaze si míč sebrat, a vůbec nejlépe to všechno někde kolem koše … ideálně s míčem padajícím do koše. No a pak tam ti dlouháni začnou čarovat s neuvěřitelně rychlými pohyby a otočkami, a vy to musíte se svým objektivem holt už nějak pobrat, což vám narozdíl třeba od badmintonu komplikuje příliš věcí v jednom místě, protože basketbalisté se hrozně rádi přetlačujou o míč a tvoří přitom bizarní obličeje, které mě na tom celém baví možná úplně nejvíc 😉
Nemalou roli také hraje váš intimní vztah s tělem fotoaparátu, které musíte v dramatických situacích umět pomačkat právě tak dobře, aby se mu to líbilo a odvedl po tom mazlení přesně tu práci, co po něm chcete. Děje se to v hale, kde není přirozené světlo, ale umělé – dnes už většinou s LED osvícením, které se mu docela blíží, ale i tak musíte pracovat s rychlými časy závěrky, potřebujete nějaký rychle ostřící tele objektiv, slušné tělo které hodně dobře zvládá vyšší ISO a pořad sledovat kdy se schyluje k tomu správnému okamžiku, který pak se vší bravurou vystihne dramatičnost chvíle.
První focení basketbalového zápasu je tedy za mnou. Udělalo mi velkou radost, že jsem tam mohl být s těmi ostatními profíky, co už to mají v malíku a zkusit si jaké to je, no pánové a dámo - klobouk dolů, není to úplně legrace, ale pořádnej adrenalin! A i když jsem to musel v polovině zápasu zabalit a odfrčet jinam, ta reportáž mi moc pomohla posunout se zase o kousek dál ve fotografickém řemesle, kterému jsem před lety navždy propadl a snažím se ho teď dělat naplno se vší vervou, úctou i láskou, které k němu chovám.
Díky BEKSO a díky vesmíre 😉
Zatím nejsou žádné recenze.