VÁNOČNÍ HOTEL, MLHA, INVERZE A MRÁZ

Jedním z nejzajímavějších projektů tohoto měsíce bylo focení interiéru loveckého zámečku ORION v Liberci, který prošel rozsáhlou rekonstrukcí a od pátku 13.12. 2024, slouží opět jako hotel a restaurace. Byl jsem fascinován detaily renovace, která dokázala zachovat ducha původní atmosféry a v kombinaci s přicházejícími Vánocemi byl dojem z interiéru o level výš. Fotografování interiérů má svá specifika – jde o kombinaci práce se světlem, hledání správného úhlu a snahy vystihnout jedinečnou atmosféru místa. V ORIONu bylo důležité zachytit nejen jednotlivé části hotelu, ale prostor samotný jako komplexní a jedinečný odkaz minulosti.

Jedna z mých nejoblíbenějších věcí na zimním období je focení za mlhavých a inverzních podmínek. V lese se mlha chová jako magický závoj, který promění obyčejné stromy a cesty v něco výjimečného. Prosinec mi přinesl několik takových momentů, kdy jsem mohl zachytit melancholickou krásu lesa právě v takovéto chvíli. Focení v mlze je výzvou, protože světlo je často tlumené a kompozice vyžaduje precizní práci s kontrastem. Odměnou jsou však snímky, které mají jedinečnou atmosféru s mystickým nádechem jakéhosi tajemství.

Mlha a inverze mě tentokrát zavedly i do městského prostředí, konkrétně do okolí nádraží v Rosicích nad Labem, kde jsem spoustu let vyrůstal. Nedávno dokončená rekonstrukce této zastávky v kombinaci s mlhavým počasím byly výzvou opustit teplo domova a najít zajímavá místa pro fotografii. Opravená, široká trať, řady lamp v mlze, geometricky přesné, moderní ostré hrany sloupů v kombinaci s obrysy jízdních kol v moderních stojanech nebo rozjíždějící se vlak. Mix všech těch velmi pravidelných signifikantních prvků s mlhou je skvělým protipólem kompozicím v přírodě a připomnělo mi, že i městské prostředí může být za správných podmínek velmi sexy, … tedy myslím fotogenické.

Na Vysočině mě čekal další nádherný zážitek. Když jsem pár dní po Štědrém dni vyjel nad inverzní oblačnost, přivítalo mě zimní počasí s trochou sněhu, blankytnou oblohou a sluncem, které zalévalo krajinu zlatavým světlem. Mráz vykouzlil na stromech jemné krystaly a detaily, které byly jako stvořené pro makrofotografii. Procházka lesem v takových podmínkách je nejen fotografickým, ale i duševním zážitkem. Klid a ticho zimní přírody jsou naprosto nedocenitelnou energií pro nás všechny, co utíkají z města, jak jen to jde.

Prosinec 2024 byl pro mě připomínkou, že fotografie není jen o technice, ale hlavně o schopnosti vidět a zachytit věci kolem nás, které v informační záplavě této doby většinou nevnímáme na první dobrou. Každé focení bylo jiné, a přesto všechny měly to společné kouzlo – radost z tvorby něčeho nového a objevování. Doufám, že se mi podařilo prostřednictvím těch snímků předat alespoň část toho, co jsem cítil a viděl někomu dalšímu, zákazník bude spokojen a já se těším, co přinese nový rok 2025.