MARKÉTKA

Rád bych tak poděkoval autoru Pavlovi Dufkovi, že jsem u téhle hudebně-literární-baletní-koláže mohl nejen být, ale mohl jsem tam být jako fotograf.

To současné pojetí, kdy v poloze MEFISTA vidíme umělou inteligenci (AI), přináší velmi zajímavé téma pro zamyšlení nad současností tohoto světa, a především nad tím kdo jsme, nebo možná spíše kým chceme být …  

Byl jsem už na odpolední zkoušce, abych trochu omrkl prostředí bohoslužebného sálu, který je součástí budovy z roku 1928, architekta Ferdinanda Potůčka. Sál v jehož čele je umístěn výrazný obraz jsem téměř neznal, a mile mne překvapil svou rozlehlostí i tím, že jeho součástí jsou varhany. Nejvíc mě ale celou dobu přitahovala ta obrovská malba, jejíž autora ani název sice netuším, ale má v sobě cosi mystického a díky ní je to místo skutečně výjimečné!

Pořadí snímků jde od odpolední zkoušky přes sondu mezi diváky, hudebníky i účinkující herce až po představení. Fotky jsem zpracoval jak to do barevné, tak do kolorované, černobílé polohy a doufám že se v nich trochu více zrcadlí nejen představení samo o sobě, ale i ten již zmíněný mystický nádech, který jsem tam právě v tu chvíli vnímal, … konečně byli jsme v kostele 😉.