DÁNSKO 2023

Říká se, že dvakrát nevstoupíš do jedné řeky a tenhle trip to jen potvrdil, všechno bylo jinak než o rok před tím. Jediné, co se nezměnilo byla dánská atmosféra a samotní Dánové. Příjemní a nikdy nikam nespěchající lidé, města neucpávající se dopravními špičkami, všudypřítomná kola, a tentokrát navíc i taková drobná komplikace – stoletá bouře, která se přihnala na ostrov hned druhý den, poté co jsem na něj dorazili …

Mizerný počasí mi nevadí, extra při cestování do země, jakou Dánsko je. Asi fakt něco bude na tom přísloví, že „Pokud jí miluješ, není co řešit“. A já se do Dánska zamiloval už o rok dřív na první dobrou, … takže nějaká lokální přeháňka, o které kdosi z místních meteorologů prohlašoval, že se z ní stane stoletá bouře, mi to nemohla zbourat.

Jako by tomu náhoda chtěla, tento rok jsme si vybrali ubytování přímo na severním pobřeží ostrova. Nejdříve jsme byli zklamaní, že nejsme v první řadě domů, z jejichž balkonů byl přímý výhled na moře, ale když pak v noci po našem příjezdu dorazila ta „místní přeháňka“, děkovali jsme boží prozřetelnosti, že jsme byli schovaní až ve druhé řadě …, i tak jsme v noci měli pocit, že nám vítr musí nutně každou chvíli odnést střechu a končíme!

Vítr byl nato, co jsme do té doby zažili, fakt obrovský a pršet naštěstí začalo až třetí den v podvečer, takže jsem si mohl užívat toho extrémního počasí a fotit zase trochu jinou podobu Dánska, než tomu bylo o rok dříve a večer si pak prohlížet, co se mi povedlo či ne a poslouchat při tom audio knihu Ládi Vostárka „Jen jednou dostat šanci“. Tomu se nedá říkat jinak než absolutní relax!

Čtvrtý den jsme zrána vyrazili všichni na jižní část ostrova, kde byla bouře nejhorší. Nacházeli jsme tam přístavní městečka s vchodovými dveřmi obloženými pytli s pískem, a na silnicích, vedoucích po pobřeží a kopírující křivku moře byly viditelné zbytky chaluh, které tam zbyly poté, co je moře během nejsilnějších poryvů zaplavilo.

Většinu fotek jsem pak nechal v černobílé podobě, která lépe evokuje tu náladu, kterou nám tentokrát Dánsko, kromě své tradiční pohostinnosti, předalo. Ale i tak se mi zase zpátky příliš nechtělo, do té naší uspěchané části Evropy, zvané … Česko.

Tak zase někdy 😉